Lidé jsou dost zmatení z toho, jak mohou jednat v otázkách zeleně nebo udržitelnosti obecně. Nás v LEVEL s.r.o., se týkají zejména úvahy a plány o nasazování vozidel na elektrický pohon. Prozatím se neuvažuje o nákladních vozech, které by jezdily na elektromotory. Začíná se s osobními vozidly. Ale kdo ví, co bude v další etapě. Třeba i kamiony projdou nějakou evolucí.

Ano, souhlasíme s tím, že uvažovat více o tom, jak si udržet čisté životní prostředí, je důležité. Ale není to vůbec jednoduché. Například recyklace má smysl a lidé se o to snaží. Ale jinak je to dost ošemetné a každý má jiný názor. A zelené uvažování v dopravě je obzvlášť matoucí.

Změna způsobu cestování a dopravy zboží nepřijde do mysli lidí okamžitě a mnozí mají pocit, že jim chybí životaschopné alternativy.

Proč si dělat starosti s tím, že budete chodit do obchodů, místo abyste řídili, když se zdá, že ostatní země na světě nehrají svou roli v přechodu k čisté nule? Proč přesedlat z auta na jízdu na kole, když nad hlavou nám létají letadla a chrlí tuny zplodin? Ano, myslete globálně a jednejte lokálně, ale je to všechno obtížné. Nezdá se, že bychom v tom byli všichni společně.

Přidejte lobbismus a politiku, které také rozvíjejí tyto debaty, a zmapování rozumné cesty vpřed se zdá být nemožné. Ale pokud je to možné, musíme každý za sebe zjistit, jak můžeme našemu životnímu prostředí prospět.

Zpověď řidiče

Přiznávám to. Ještě před rokem jsem o otázkách zelené dopravy moc nepřemýšlel. O některých debatách, problémech nebo vědě jsem toho moc nevěděl. V naší firmě jsme se soustředili na jádro zlepšování autobusových a přepravních služeb. Také, když jsme se v minulosti ptali našich zákazníků na jejich priority, životní prostředí to nebylo.

Osobně používám auto: šestnáct let starý benzinový automat Nissan Almera s poněkud blednoucím, oprýskaným červeným lakem. Dělá svou práci dobře. Loni v létě vezl v jednu chvíli pět lidí, zavazadla a tři kola na stojanu. Je spolehlivý a startuje na první otočení klíčkem.

Kromě toho často jezdím po městě na kole a používám lítačku na MHD. Mám pocit, že mám vždy na výběr: auto, MHD, kolo. Nebo pěšky procházkou samozřejmě. Snažím se využívat veřejnou dopravu, když to jde. Ale když se přikloním k pohodlí, připadá mi jako lepší volba vzít si auto.

Před nedávnem jsme jeli za příbuznými do východních Čech – malá vesnička kousek nad Jeseníkem. Obvyklý problém. Víme přesně, kterým vlakem bychom tam jeli, ale přesný čas návratu neznáme. Musíte si tedy koupit lístek jen tam. Přičemž zpáteční bývá levnější. Navíc jde o 3 přestupy a cesta trvá 5 hodin. Za jednu jízdenku dáme 210 Kč, takže za 4 lidi je to 840 Kč za cestu tam.

Jeli jsme tedy autem – doba cesty byla 2,5 hodin i s přestávkou na kávu. Benzín nás vyšel na 560 Kč, i když litr byl za šílených 44 Kč. Navíc jsme se nestresovali povinností dodržet nějaký konkrétní čas odjezdu.

Jako všichni ostatní počítáte náklady na benzín oproti ceně veřejné dopravy – ne celé náklady na vlastnictví auta. Tyto náklady již zmizely. V plánu dekarbonizace dopravy se zmiňuje cenová disparita různých forem dopravy – je třeba mnohem více přemýšlet.

Akce!?

Co bych mohl udělat pro naši planetu já osobně?

Jediný jednoduchý, zapamatovatelný soubor akcí, který mě oslovil, pochází od pana Chrise Starka, výkonného ředitele vládního výboru pro změnu klimatu. Řekl, že tři hlavní věci, které můžete udělat pro záchranu planety, jsou:
  • méně létat
  • jíst méně červeného masa a mléčných výrobků
  • kupovat méně nového oblečení
Neplánovaným efektem Covidu bylo omezení letecké přepravy. Můj jídelníček se také změnil. Nyní jím červené maso vlastně jen jako pamlsek. Na jídelníčku mám více kuřat a drůbeže. Mnohem méně ryb. Manželka má přímo alergii na mléčné výrobky, takže s ní držím basu a mléko a výrobky z něj nekupuju a nejím.

Nakupování oblečení z druhé ruky nebylo nikdy jednodušší – komu nestačí bazary a second handy, má na výběr spoustu mobilních aplikací pro nákup zboží z druhé ruky. Moje děti celou dobu nakupují a prodávají oblečení z druhé ruky jen online, aby měly pestrý šatník. A nějakou tu korunku na přilepšenou, když se jim podaří prodat výhodněji, než nakoupily.

Všimněte si, že pan Stark řekl: „méně“ ne „přestat“. Mnohem praktičtější a politicky přijatelnější soubor možností než nějaké nedosažitelné termíny a normy. Na druhou stranu neřekl ani „pokračujte, je to všechno v pořádku“. Máme-li dlouhodobě přežívat na naší planetě, musíme být k sobě trochu tvrdší!